Proč tak rádi chováme domácí mazlíčky

Každý z nás má v rodině alespoň jednoho domácího mazlíčka. Obvykle se jedná o psa či kočku, avšak možná máte nějakého příbuzného, který chová něco exotičtějšího, případně takového tvora sami vlastníte. Věřte však, že to není žádná výjimka. Chov domácích mazlíčků jde skutečně daleko, až do nejstarší zaznamenané historie, a ukazuje se, že vztah lidí například ke psům byl ve skutečnosti hodně podobný tomu, jaký je dnes. O tom, že kočky byly například ve starém Egyptě považovány za posvátné, se není třeba zmiňovat. Proč je ale máme tak rádi?

V první řadě zde hraje roli potřeba se o někoho starat, pečovat o něj. Není koneckonců náhodou, že si domácí mazlíčky často pořizují starší lidé, kterým již děti vyrostly. Potřeba pečovat a rodičovský instinkt jsou v nás velmi silně zakořeněny, a tak není divu, že se jim snažíme vyhovět, jak je to jen možné, aniž bychom si to uvědomovali. Na tom samozřejmě není nic špatného, jen si musíme dát pozor, aby se to nevymklo kontrole. Vždy je nutné mít na paměti, že zvíře není člověk. Myslí jinak a má také odlišné potřeby, které je nutné pro šťastné soužití respektovat.

S tím souvisí i potřeba vědomí, že nás má někdo rád. My lidé jsme společenští tvorové, kteří potřebují sociální kontakt a také pocit, že na nich někomu záleží. Bohužel, ačkoliv je lidí stále více, komunikace mezi lidmi vázne. Saháme tedy po domácích mazlíčcích, kteří nám mohou potřebu lásky vynahradit.

Je tu také fakt, že nad domácími mazlíčky máme i jakousi kontrolu. Na rozdíl od člověka se nemusíme bát, že se jednou pohádáme, on se sbalí a odejde. Zvíře s námi bude do té doby, dokud nezemře nebo my nerozhodneme jinak. To nám dává pocit jistoty, víme, že ať už se stane cokoliv, doma na nás bude čekat náš pes. Zda je tato představa zdravá, už je jiná otázka. Dobře však vysvětluje, proč je chov domácích mazlíčků tak populární po celou lidskou historii.